Bill White

Radikální tradicionalismus je doktrína okultní a iniciační náboženské školy, vytvořená na počátku a v polovině 20. století italským baronem Juliem Evolou. Protože je “okultní” , doktríny, jež učí jsou “skryté” (okultní znamená skryté).

Jejich pochopení vyžaduje výzkum a studium takových oblastí jako antropologie, historie a náboženství, které leží mimo hlavní proud, a které představují ztracenou moudrost. Tradicionalismus je syntézou hlavních náboženských kultur – pohanských náboženství Střední Ameriky, Evropy a Asie, stejně jako stoicismus, taoismus, hinduismus, buddhismus a další hlavní eurioasijské kulturní názory. Je to nesemitská náboženská tradice, což znamená, že neexistuje v souvislosti judaismus-křesťanství-islám a obecně na tato náboženství pohlíží negativně.

Co následuje, je základní “příběh” tradicionalismu a jeho hlavní názory. Protože je iniciační, chápání jedné ideje víry je založeno na chápání jiných, nižších idejí. S rostoucím chápáním této moudrosti jedinec postupně přechází od běžného chápání světa k hlubšímu a smysluplnějšímu chápání “skryté” základní struktury světa. Protože toto vědění je osvojováno postupně, pokud jsou někomu předloženy závěry vyššího stupně předtím, než pochopil nižší ideje, o něž se opírá, je idea natolik odloučená od převážne vyráběných a umělých konceptů moderního světa, že se zdá být zvláštní a směšná. Představte si, že by vám byly prezentovány biblické příběhy, kdybyste vyrostli v kultuře bez semitského náboženství jako dominantní víry! Nicméně Evola poznamenává, že tato doktrína byla “normální” pro všechny nebarbarské národy světa celá milénia až do nedávna, kdy doktríny “temné strany” – jako progresivní “ismy” – liberalismus, neokonzervatismus, bolševismus, globalismus apod. počaly ničit skutečnou kulturu všech národů po celém světě.

Co následuje, je jasně normální pohled na svět, hluboce zakořeněný v naší historii a kultuře, ať jste Ir či Řek, Peršan či Japonec, a zdá se nevhodný pouze v souvislosti s mimořádně abnormální situací vyplývající ze zbližování množství sil, jež se vyvíjely posledních několik století. Shledávám tradicionální systém nejlepším a nejucelenějším kontextem pro chápání a vysvětlení historie a společenského vývoje lidstva, a nejužitečnějším pro prorocké analýzy politiky, kultury a toho, co vede společnost k prospěritě či pádu. Nikoho nežádám, aby na něj přešel, ale myslím si, že je důležité, aby kandidát při posuzování dostatečně chápal základní světonázor.

————————————————

Na počátku byla lidská rasa civilizovaná a obývala oblast na dalekém Severu a v Arktidě. Ostatní lidé na Zemi byly barbaři a zvířata, neschopni konat tvořivě a s rozumem. Z neznámých důvodů – nejspíš změnou klimatu – byli lidé na Severu vytlačeni ze své domoviny a začali ve dvou fázích osidlovat zbytek Země. První fáze mířila na jih přes severní Asii a tato fáze se jmenuje Hyperborejská. Druhá mířila na jih přes velký kontinent, který kdysi existoval uprostřed Atlantského oceánu, a je známa jako Atlantská fáze.

Přibližne 10 milénií před Kristem – cca 10000 let př. n. l. – byl atlantský kontinent zničen přírodní katastrofou, která ho potopila do moře. V čase mezi počátkem tohoto osídlení a jeho zničením se lid Atlantidy rozšířil po Zemi a osídlil Severní a Jižní Ameriku, části Evropy, Severní Afriku a Jižní Asii. Zvláště egyptská civilizace se vždy považovala za kolonii Atlantidy a prehistoričtí obyvatelé Irska – Tuatha de Danaan – a Řecka – Danaanové – byli nejspíš odnoží atlantské kultury. Inkové a Aztékové se také domníval, že jim byla dána kultura jakýmsi nadřazeným národem mořeplavců na dalekém severu Atlantiku.

S lidem Atlantidy soutěžil lid Hyperborejské fáze, kteří se rozšířili po Zemi ve vlnách, jež zahrnovaly keltské, germánské a slovanské invaze do Evropy, severní invaze, které vedly k založení starověké řecké kultury, árijské invaze do Indie, osídlení Středního východu a Persie, a založení čínské civilizace.

Všechny hlavní světové civilizace – ve Střední Americe (mayská), Severní Evropě (skandinávská-slovanská-keltská), Jižní Evropě (řecká-římská), Severní Africe (egyptská-kartáginská), Středním Východě (babylónská-asyrská-perská), indická a čínská – tudíž měly své kořeny v jedné společné civilizaci. Ona civilizace je civilizací Tradice. Když lidé měli Tradici, žili ve stavu blaženosti a dokonalé harmonie s vesmírem a přírodním zákonem. Když ztratili svoji domovinu a smísili se s nižšími lidmi, kteří obývali Zemi, jejich kultura se zředila a oni nastoupili cestu cyklického úpadku.

Klíčem ke struktuře tradicionální civilizace je idea kasty. Kasta není omezující faktor, ale je systémem společenské organizace, která je navržena tak, aby každému člověku dovolila nejlépe nalézt způsob svého vyjádření. V každé tradicionální kultuře, od irské-keltské-druidské až po hinduistickou brahmánskou, jsou čtyři kasty. Je císař-král, který je sluhou božstva a který spočívá nad všemi kastami, a náboženská kasta, jež mu slouží. Je kasta bojovníků, o níž se opírá společenský řád. Je kasta obchodníků, která pečuje o materiální potřeby. A je kasta dělníků, která vykonává fyzickou práci. Tyto kasty mají každá symbolické zpodobnění – zlato pro nejvyšší, následováno stříbrem, mědí/bronzem, a železem/olovem/kamenem.

Podobně i dvě rasy lidí – těch s Tradicí i těch bez – mají symbolické zpodobnění v jiných elementárních dvojicích: muž/žena, světlo/tma, bílá/černá, dobro/zlo, sever/jih, slunce/měsíc, obloha/zem apod. Například v hermetismu a alchymii je tímto vztahem rtuť/síra, a “zlato”, jež má odhalit Kámen mudrců, je Ztraceným vládcem a Tajným králem Zlatého lidu.

Společnost upadá ve fázích kast. Na počátku vládla zlatá kasta – kasta náboženská. Její vláda byla následována vládou bojovnické kasty. V současnosti žijeme v čase vlády obchodnické kasty. Za nějakou dobu společnost zdegeneruje k vládě kasty dělnické, a poté se společnost sama zničí, když bude strávena ohněm v konečné bitvě mezi silami Tradice a silami „pokroku“ a antitradice. Až poslední „pokroková“ společnost bude zničena ohněm (můj odhad je, že to bude oheň nukleární, ale je to jen má domněnka), z popela povstane Tajný král – skutečný Vládce, který kdysi vládl oblastem Arktidy – a navrátí Zemi do Zlatého věku. Ti, co jsou obeznámeni se skandinávským mýtem, si mohou vzpomenout na ragnarok, Baldra a uvolnění duchů z Valhaly.

Každou fázi kasty charakterizuje její konkrétní vada. Bez Vládce-Krále ztrácí kasta svůj střed a nemůže fungovat. Bez náboženské kasty, jež by ji ovládala, kasta bojovníků strhla společnost do feudalismu a války. Obchodnická kasta to použila jako záminku, aby je svrhla, a poté zavedla civilizaci do věku nenasytnosti. Dělnická kasta vyjadřuje, že její nástup bude charakterizován věkem otroctví.

Je dáno, že úpadek je nevyhnutelný, není to otázka zvratu dějin. Nicméně člověk se ani nemůže vzdát společnosti kvůli “pokroku”. Člověk musí vstát vprostřed trosek civilizace a chovat se dle kodexu cti, jenž byl ztracen, a musí stále bojovat proti sebevražedné destrukci, do níž se společnost řítí. Tím, že člověk povstane a bude se chovat tak, jak to přísluší jeho kastě, překračuje běžnou materiální formu a stává se duchovní entitou, která bude reinkarnována při konečné konfrontaci a zničena, aby se svět navrátil do původní podoby. Překročením materiální reality se člověk stává věčným a nesmrtelným. Tělo se stáva avatarem všeobecného ducha a duše se sjednocuje s věčnou duší. Je velmi dobré nacházet se v tomto stavu, protože hmota není pohodlná – bolest, strach, neštěstí apod. – přestat existovat a být ve stavu jako je Nirvána, Zen, či “Jednotě s Tao” nahrazuje normální existenci.

Zdroj: http://www.geocities.com/integral_tradition

Z angličtiny přeložil Wolf

Advertisements